když půlnoc zavírá nám dveře pořád znova

láskou květy mrazem přešlé

ke kamenům na cestě promlouval jsem

a žil za prasklinou ve skle

zoufale se vrhal proti zrcadlovým zdem

s nadějí v temnotách čekat na rozednění

vstříc mi jen má hvězda září

když o Kristu káží lidé na růženci oběšení

a čekají čemu novému zas hlavu srazí