samotnou v závějích sněhu,

já milovat ji nedovedu

když vězí v srdci střípek ledu.

Z ledu střípek křišťálový

srdce mé se nezahojí.

A když pak přijde jarní tání

nová cesta mne zachraní,

cesta k procitnuvším lesům,

tam si navěky svůj střípek nesu.

pro Brášku, psáno ještě na papír