a kapky smutku osušené ve tvé tváři,

vpité do chladnoucích peřin,

jsou zde, když odcházíš, ja nevím

zda ze srdce už zmizla bolest,

zda mohlo by zas láskou rozkvést,

když v objetí tě utiším

chci rozpustit i zbytky pavučin

co myšlenky si obavou pletou

otevřít tvou komnatu odekletou

a znovu uvidět plamínky v očích

jak láskou hoří hodiny, snad roky