Nabídka
Nejhorší ráno vás uhodí přímo do čela, tehdy když opouštíte lokál stále zahalený v příšeří a za dvěřmi vás vítá sluneční pěst paprsků. Mhouříte oči, hledáte rovnováhu na schodech a chvíli tápete ve světle. Nahmatáte cihlovou zeď po levici a opřete se o ni. Pomalu mžouráte do nového dne, někde za krkem vám sedí všechny vypité nádoby co jich od večera bylo. Uchopíte hlavu do dlaní a přemýšlíte, kterým směrem je postel. Opasek s mečem přehodíte přes rameno a s košilí vytaženou z kalhot si to zamíříte právě tou nejpovědomnější ulicí k cíli.
Takto by se dalo popsat obyčejné Jeremiášovo ráno ve Scorsiu. V poslední době ale nic ve Scorsiu nebylo obyčejné.
Pak vám cestu zastoupí kluk a dychtivě vás osloví. Napoprvé mu moc nějde rozumět, protože mluví rychle a huhlá, ale pak rozeznáváte obvyklé zvuky slov a vět.
„ … dil nabídku co se neodmítá, je to kousek pojďte za mnou. “ a zakřenil se do slunka.
Jeremiáš si poďobaného výrostka pořádně prohlédl. Měl volnou šedivou halenu, kožená kaťata barvy ulice a kvalitní škrpále.
„ Dobře hochu, takže ještě jednou a pomaleji, kdo, co a kam že to mám jít? “
„ Patron pane by s vámi rád mluvil a urovnal spor, který máte. Jmenuji se Simon a jsem tu, abych vám vyřídil..“
„ Aha.“ Utnul kluka rázně Jeremiáš. „Dneska nepřijímám chlapče, pokud chce se mnou veličenstvo mluvit, ať zvedne zadek a dojde osobně na posádku, někde tam mě najde. A ať je to po obědě jdu spát. Sbohem.“ Odbyl chlapce a vykročil potácivým krokem vstříc široké ulici.
„Pan bývalý kapitán by si to měl rozmyslet,“ zastoupil paprsky slunce vytáhlý střelec z kuše.
Jeremiáš ucítil další kroky po stranách ulice a trochu vystřízlivel. Pomalu povolil opasek s mečem na rameni a začal si v duchu nadávat.
„Pro takového hrdinu by byla hanba kdybychom museli šáhnout k násilí.“ Dokončil hlas ze slunce.
„ Když urovnat, tak urovnat.“ Shrnul to Jeremiáš, odhaduje své šance. Scorsijské živly kontra on pro dněšek vedou. Nejsilnějším dnešním argumentem byl samostříl.
Rozhodl se pokývat hlavou a prohlásit odevzdaně: „Jsem váš, půjdeme tedy za strýčkem.“
Cesta se táhla jak uleželý sýr, který si včera dal v krčmě k pivu. Snažil se využít každý okamžik, aby eliminoval zbytky alkoholu. Využil i chvíle, kdy zatáčeli do jedné z uliček a připásal si opasek se zbraní. Nikdo neprotestoval.
Ulice začínaly lemovat malé, na sebe nalepené domky, místo vysokých budov s průčelím. Z čistých dlážděných chodníků se stala hrubá dlažba, nebo jen kameny zapuštěné v udusané zemi. Strouhy podél chodníků vůbec žádné, a nebo zanesené listím a blátem. V jedné byl vklíněn i rozpadlý škrpál.
Domy se pozvolna měnily v chalupy z cihel a dřeva, typickou zástavbu Spodního města. Uličky plné špinavců, jak se místním obyvatelům přezdívalo. Ustupovali jim z cesty s vyděšenými pohledy. Skupinka pomalu mířila k Patronově rezidenci, Hedvábnému domu u malého náměstíčka s pranýřem, kterému nikdo neřekl jinak než Bláťák.
Jeremiáš tak daleko v Spodním městě nikdy nebyl i když povídačky o těch místech dorazily i do paláce. Cítil se nesvůj a přemýšlel jak vyklouznout. Alkohol vyprchal a nervozita vzrůstala spolu s mírou jeho střízlivosti.
Bláťák na který dorazili dělal čest svému jménu. Mezi několika hrubými kameny zapuštěnými do bláta se rozlévaly hnědé kaluže. Bylo zde několik stánků a skupinky pokřikujících špinavců. Na strategických místech náměstí několik Patronových lidí. Zamračeně vypadající hrdlořez na pavlači Hedvábného domu vše sledoval s pohodlné vyřezávané židle. Jeremiáš napočítal osumnáct Partonových lidí. Přituhovalo. Alespoň pro něj. Jen se utěšoval myšlenkou, že Simon nelhal a Patron s ním chce jejich záležitosti urovnat. Zoltánova smrt byla stále ještě čerstvá záležitost.
Jeremiáše svrběly zpocené dlaně.
Nikdo si jich moc nevšímal, Patronovi lidé, zdálo se, často přiváděli návštěvy do Hedvábného domu.
U vchodu jim pokývl jeden z Patronových raubířů a vpustil je do lokálu.
Vydýchaný vzduch a vůně alkoholových výparů připomněly Jeremiášovi jeho ráno. Nebyl rozhodně v situaci, aby se napravoval, čím se zkazil. Očima spočetl Patronovy lidi, a zamyslel se, na co je potřeba tolik ozbrojených mladých mužů. Patron má nějaký plán a jeho intuice mu řekla, že se ho ten plán bude nejspíše velmi týkat. Ta myšlenka ho uklidnila, naplnila pocitem vlastní ceny a v duchu se rozhodl si Patronův návrh pozorně vyslechnout a pečlivě zvážit.