důtkami přes duši
srdce už nebuší
a zvratky myšlenek
zbývá mi pouze vztek
se lží se objímat
city už mají hlad
když s čistým svědomím bodnout se do hrudi
kdypak se človíček ze snění probudí
důtkami přes duši
srdce už nebuší
a zvratky myšlenek
zbývá mi pouze vztek
se lží se objímat
city už mají hlad
když s čistým svědomím bodnout se do hrudi
kdypak se človíček ze snění probudí
Zkřehlé dlaně hřát si ve slunečním svitu
zhodit ze stolu číši nedolitu
utíkat strništěm obut bosý
mýt tváře umazané v kapce rosy
sbírat listy ze stromu spadlé
zakrýt sněhem květy zvadlé
za zvuku píšťaly otvírat studánku
nakonec lásku pak nabrat si do džbánku.
Ze snů a vzpomínek
z obrazů, písmenek
z hřejivých doteků
z jiskřiček úsměvů
ze srdce mlčení
myšlenek zatmění
jiné bys napsal řádky.
Tak napíšeš je raději do pohádky…