Slzy
Na starém dubu zpíval slavík. Ve vzduchu se vznášela hořká chuť kouře. Slunce svými spalujícími paprsky pohltilo listy v korunách, trávu na palouku i mravence mezi trámy srubu. Na modrém nebi bez mraků zakřičel do ticha dravec.
Sevřel jílec sihilu na zádech, odjistil řemínek, který zbraň držel v pochvě a odrazil se.
Hleděl na hvězdy a v hlavě se mu objevovaly myšlenky, zkoušel je zformovat do tónů, nebo slov. Zavřel oči a soustředil se. Usmíval se při tom. Objímal svou bílou loutnu. Nehledala ho, ale kroky ji zavedly až zde. Hlavu mírně zakloněnou k nebi, kde blikající hvězdy a matný měsíc držely rytmus, který on se zavřenýma očima poslouchal.
Otevřel je až když byla skoro těsně za ním. Otočil se. Stále se usmíval.
„Dobrý večer sestřičko“
Usmála se na něj. „ Stýská se mi, můžu si přisednout a poslouchat hvězdy s tebou?“
Jeho úsměv se víc rozzářil. „ Budu rád.“ Znovu se otočil k nebi a přivřel oči.
Sedla vedle něj, opřela se o ruce hleděla do trávy před sebe. Noc byla horká jako letní noci bývají.
Čepel zasyčela vzduchem a s lupnutím otevřela krk nejbližší oběti. Kapky černorudé krve se rozlétly vzduchem a než stačilo tělo s vyvalenýma očima dopadnout na zem, sihil jej rozťal ve dví. Další skok jej dělil od druhého. Ten překvapený a ztuhlý strachem z rychlého konce svého druha udělal sotva nákrok. Ocel meče opsala půlkruh a otevřené vnitřnosti přerazily chuť kouře ve vzduchu. Další oběť, které místo výkřiku z úst vyšly jen rudé bubliny. Dva skoky, ale dveře srubu byly zavřené. Periferně zaznamenal pohyb po pravici. Instinktivně ťal a pak se otočil. Kňučící postava padla na kolena a držela si rozseklou tvář. Zalesklo se mu v očích a k nohám se mu sesunul bezhlavý trup. Ruce i hlava odlétly někam do trávy. Tlumené hlasy uvnitř srubu ztichly.
Otevřel oči, jeho ruce několikrát pohladily struny. Opravdu to bylo pohlazení. Fascinovaně poslouchala hlas loutny. Naklonila se k němu blíže a pozorovala co jeho ruce dělají. Zastavily se. Zvedla oči a jejich oči se setkaly. Jasné modré oči se třpytily odrazem z hvězd. Zamrkal, jako by si náhle něco uvědomil. Stačilo jí jen trochu přiblížit tvář a jejich rty se setkaly v polibku. Vnímala, že jej tím překvapila. Cítila jeho zmatek v hlavě, ale zavřela oči a jazykem olízla jeho rty. Odraz hvězd v jeho očích explodoval. Odložil loutnu a objal ji. Vnímala blízkost, teplo a jeho vzrušení. Odtrhl rty od dalšího z vášnivých polibků a pohlédl ji do očí. „Sestřičko, to nemůžu.“
„Nejsem tvá sestra, dnes ne, polib mne.“
Vykopl dveře. Ti uvnitř to nemohli čekat. Byli si jisti bytelnými dveřmi dělícími jej od nich. Dělícími smrt od života. Prvý z nich se zmohl na výpad. Byl rychlý. Neměl zbroj jako ti venku. Věděl, že je vyrušil. Ty tady si chtěl vychutnat.
Cinkl kov o kov. Byl to dobrý šermíř, ucítil, že jej podcenil. Teplá krev mu stékala do dlaně. Uviděl škleb na jeho tváři. On si byl jistý, že vyhraje. Zranili jej, přestal pro ně být přízrakem, začali si uvědomovat, že je z masa a kostí. Bylo jich šest. Měl výhodu. Nebyli moc oblečení. Ne jako ti venku. V jejich rukou se rychle objevovaly zbraně. Neměl čas.
Položil ji do trávy a jejich ruce bloudily vzájemně po jejich horkých tělech. Hledaly místa, kterých se předtím nikdy nedotkly. Byla teplá letní noc a oni odložili šaty. Teď zavřela oči ona a vnímala jak na ni hraje. Byla jeho loutnou. Kůže byla strunami a jeho horké rty byly prsty hladící a něžně tvořící zvuky. Snad se mu líbil její zvuk. Se zavřenýma očima teď vnímala jeho zářící hvězdné nebe s matným svitem měsíce. Nevěděla, že umí hrát tak dobře. Ztrácela se v jeho hudbě, v pocitech, kterými zaměstnal její smysly.
Předstíral útok na šermíře a půlkrokem se dostal do správné vzdálenosti k jednomu z nich. Švih a z cizí ruky odlétlo několik prstů. Využil toho a šermíře nakopl do rozkroku. Ten zaúpěl a sesunul se k zemi. Vrhli se na něj tři. Jen tak mimochodem šlápl na šermířův krk. Zapraštělo to, uklidnil ho ten čvachtavý zvuk. Ještě žije. Usmál se do jejich tváří.
Cítila tep jeho srdce, jeho vzrušení. Všechny jeho touhy. Bral si ji a ona jej nechala dělat co se mu zlíbí. Užívala si to. Milovali se divoce a něžně. Jako by oba věděli, že je to jen jednou. Čas přestal existovat. Tráva zvlhla rosou. První ptáci vítali probouzející slunce. Oni stále propleteni v obětí, vlhcí potem. Rozpálení. Unavení. Nebylo konce.
S výkřikem se na něj vrhli. Prvnímu uhnul, druhého nechal naběhnout stehnem na svou zbraň. Třetímu prošlápl koleno při jeho útoku. Poslední z nich hleděl na probíhající boj a zatím se nezapojil. V ruce dýku. Vyjekl a zmizel v druhé světnici srubu. Bezprstý kopancem shodil stůl. Držel si ruku a snažil se vyběhnout ze dveří. Sihil pohotově odpověděl a otevřel mu pravou plíci hned vedle páteře. První mezitím znovu zaútočil a na zemi se svíjeli tři útočníci. K prošlápnutému kolenu přibyla useknutá ruka a k probodnutému stehnu rozetnutá lebka. První se plazil ke dveřím ze srubu a u odetnutých nohou se černala zvětšující se kaluž. Přeskočil ji a hnal se za posledním z nich.
Slunce už vyšlo nad koruny stromů. Povalila jej, prudce na něj dosedla. Překvapila ho. Ucítila, že ji naplnil. Bylo to rychlé. Věděli, že je konec. Luční kvítek ležel na zádech a prudce oddechoval. Sněžná hvězda se postavila. Usmívala se. Chvíli si jej prohlížela, pak poodešla vzít svou halenu a obléknout se.
„Děkuji bratříčku“, zašvitořila a tiše se ztratila mezi stromy.
Kvítek se posadil, vykřikl a chytl se za hlavu. Pak se rozplakal.
Sněžná hvězda ležela na stole a se skelným pohledem hleděla do stropu. Přestože tady ještě Bílý zvonek nebyl, bylo tu dost krve. Zastavil myšlenky, odstřihl mysl od vjemů, které zpracovávaly jeho smysly. Přiskočil k poslednímu skřetovi, který se choulil v rohu. Usekl jeho pracku s napřaženou dýkou a sekl jej do tváře. Vykuchal ho. Pomalu. Dal si záležet, aby žil co nejdéle. Pak obešel zbylé a všem udělal to stejné. Někteří zemřeli o trochu dřív. Nikoho z nich nelitoval. Skrz slzy neviděl. Zabalil ji do svého pláště, zapálil srub a spěchal, kam jej nohy nesly. Daleko. Daleko, jako by chtěl dohonit její ztrápenou duši, která už ji dávno opustila. Zbylo jen její tělo, které stále tiskl a plakal do jejích vlasů.